Dopis Tomáše a Martiny Otrubových o záměru postavit na Valšovkách Zvoničku:
Zvonička byl nápad související s našimi narozeninami, kdy jsme místo dárků chtěli přispět od přátel na něco dobrého. Vybralo se mnohem více peněz, než jsme čekali, takže dnes leží na separátním účtu naší nadace a čekají.
Zvonička by se měla stát něčím, co na Valšovkách přijmeme za své. Víme, že v Čechách je nemožné se na něčem domluvit a dosáhnout vůle, kterou by chtělo jakékoliv společenství jako celek. Takže alespoň konstruktivní většina z nás. Budeme o tom mluvit s Karlíky, Liborem, Davidem i dalšími. Pokud se to nezdaří, tak ji dělat nebudeme a peníze z účtu využijeme jinak, třeba na opravu kostela v Maršově, uvidíme.
Pokud se splní společná vůle Valšováků, pak podle nás by Zvonička měla být stavbou plnící čtyři základní cíle:
1. Je to duchovní stavba. Velmi decentně, ale přece. Na téhle straně kopce žádná kaplička není, na Štědrý den chodíme na setkání Úpských na druhou stranu řeky a oni se diví, že jsme přišli takovou dálku.
2. Je to zvonička. V podobných lučních enklávách byl zvon tradičně a plnil mnoho funkcí. V době mobilů už se to trochu přežilo, ale možná návrat k tradici není nesmyslem.
3. Je to cíl výletu. Mnoho lidí jde tímto směrem a po zrušení horské farmy Sosna jsou překvapeni, že tu kromě rozcestníku vlastně nic není.
4. Je to bezpečnost. Ve špatném počasí se tu v okolí není kam schovat. Toto nejvíce oslovilo pana ředitele KRNAPu Hřebačku, protože hned věděl, že nejbližší a jediný přístřešek je na Václaváku a tady na východě nic není.
Martina a Tomáš
