Valšovky a brigády patří k sobě již historicky. Na chalupu se nanosily (o silnici se tehdy nikomu ani nezdálo) metráky nábytku, kamen a zařízení vůbec. Na doplnění původního mobiliáře byly pořízeny železné, snad vojenské, palandy. Součástí  povinností příchozího bylo i přemístit nádobí a příbory z restauračních zařízení cestou navštívených. Takže na  jednotlivých kusech byla různá loga.

V prvních letech to byly hlavně lesní brigády, kdy naši členové mají lví podíl na zalesnění Vlašského vrchu. Na stráni nad Červenokosteleckou se nyní už i tyto stromy začaly těžit.

Postupem času se prováděly drobné opravy chalupy. Vše bylo limitováno penězi, takže to bylo většinou „pár plechovek barvy a hrst obrtlíků na dovření oken“. Svépomocí diky Jirkovi Květovi byl na chalupě zprovozněn agregát, kterým se dobíjely baterie. Ty sloužily nejen na svícení, ale dokonce i k pohonu gramofonu. Reproduktor byl umístěn v rohu na jedničce (dnes na lednicí). Jednička totiž sloužila jako společenská místnost. Byla tam velká kamna, dlouhé stoly a lavice.

Situace se začala měnit se zavedením elektřiny, tehdy po sloupech. Na chalupu se začalo i více jezdit, takže v roce 1966 byl postaven první vlek. Spodní stanice byla těsně nad Pivoňkou a končil u smrku nad dnešní silnicí.

Z jedničky, původně společenské místnosti se stala obytná cimra tak, že parta kolem Sváti Cingroše a  Jirky Dohnálka chtěla jet na Vánoce na Valšovky a někdy koncem září se hlásila. To bylo koncem 60. let. Výbor jim tehdy řekl: nevejdete se, je plno, upravte si jedničku. Vánoce prožili v nově upravené jedničce s kapacitou 10 –12 nocležníků, a to včetně závěsů a záclonek.

V době reálného socializmu byl jedním z problémů cokoliv koupit, takže mnoho z materiálu i řemesel nese známku profesí našich členů. V některých letech byly odvedeny opravdu hrdinné výkony. Například odkopání části Krkonoš za chalupou a navezení před ni. Tehdy si své odedřel a odpotil hlavně Aleš Pražák. Rovněž vykopání vodovodu stálo za to. V době konjunktury v kempu se podařilo chalupu staticky zajistit a odizolovat tepelně i proti vodě. Bylo vyměněno celé opláštění chalupy. V některých letech se téměř o brigádách „propracovalo“ více času, než jsme stačili v zimě „odsportovat“.  Protože například koupit dřevo s nějakou finální úpravou bylo nemožné, díky hoblovce a truhlářské pile jsme si vyráběli palubky, latě a lišty. Mnohdy to byl i souboj s počasím – přikrýt stroje – odkrýt stroje, natírat  – utíkat s tím dovnitř  a podobně. Jenom elektroinstalace se dělala zgruntu dvakrát. Jediný společný mají obě realizace rozvaděč pod schody, jeho autorem byl Zdeněk Král, přičemž úplně poprvé vstoupila elektřina do chalupy rohem jedničky a pojistky byly v rohu nad dnešní lednicí. Proto také tudy dodnes v zemi vede kabel k vleku. Odtud jde nad Pivoňku, kde začínal starý vlek Propojení k dnešní spodní stanici se kopalo kolem 28. října 1974 a to už bylo asi 20 cm sněhu. Naštěstí nebyla zmrzlá zem. Zatímco první elektroinstalaci prováděl hlavně Franta Belovič, dnešní stav má na svědomí Jirka Dlouhý.

V porovnání s minulostí dnes provádíme v podstatě kosmetické úpravy, bez většího dopadu na komfort bydlení.  Pokud jako lidstvo stojíme na ramenech našich předků, tak na Valšovkách nás naši předchůdci ještě navíc pozdvihují.

Podstatné a zásadní bylo financování materiálu i placených brigád v 80. letech. Byla to doba vysokých zisků v kempu, kdy TJ Kotva měla téměř monopol v Praze. To však neznamenalo automaticky volné finanční prostředky. Byla to doba přerozdělování. Zásluhou Mirka Konopáče se mohlo investovat do Valšovek a byly to peníze, které by jinak skončily v kase ČSTV.

V následující tabulce jsou uvedeny celkové počty hodin včetně proplacených prací. Nejvyšší počty hodin u jednotlivců jsou ale v rámci plnění brigádnické povinnosti.

Valšovský brigádnický dějepis: